Seděla v kavárně a sem tam popíjela z růžového hrníčku položeného na kraji stolu. Vždy to tak dělala. Byl to způsob, jakým komunikovala s ostatními a vytvářela si o nich svůj vlastní obrázek. Když se někomu zdálo, že hrníček je moc na kraji, až by mohl spadnout, mile se na Amélii usmál, posunul hrníček a řekl: "Pozor, ať nespadne." A to ji vždy udělalo radost. Když však někdo okolo stolu prošel a schválně ještě boky do něj drcnul, sama pro sebe se zamračila.
Místo sluchátek si tentokrát na toto odpočinkové místo vzala prázdný deník, který už měla opravdu dlouho, a obyčejné tužky - přičemž na každé byl napsaný nějaký všeobecně známý fakt. Např.: Největší savec: Plejtvák Obrovský.
Měla takové tužky ráda. Při psaní jí dodávaly jakousi sebejistotu.
Žádné komentáře:
Okomentovat