neděle 26. listopadu 2017

Myslel jsem na tebe

"Omlouvám se," řekl tiše, podobajíce se zbitému psovi. "Je mi to tak líto."

Zasmála se, jak jí to přišlo vtipné. Měla chuť mu zatleskat za falšovanou lítost a za mistrovské přetvařování. Chtěla si vyrvat všechny vlasy z hlavy, chtěla pocítit větší bolest, než kterou zažívala nyní. Zatínala zuby, aby neudělala něco, čeho by poté mohla litovat.

"Zahodilo jsi to všechno... a to jen tak," opět se zasmála, "jako lusknutím prstů. Jak kdyby to bylo jednoduché, jak kdyby to nic a nikoho neovlivnilo. Myslel jsi na něco při tom, když jsi to udělal?"

"Na tebe."

"Na mě, haha," cítila slzy. "Asi to k ničemu nebylo. Ty jsi se prostě jen zabil!" zakřičela.


"Ano, já jsem se jen a pouze zabil..."


pondělí 20. listopadu 2017

Buch, buch, buch

"Měla bych tě nechat jít. Nechat tě, ať nalezneš tu pravou."

"Jak mám poznat, že je to ta pravá?"

"Podívat se jí do očí, cítit v těle motýly, slyšet šustění jejich křídel. Obdivovat krásy jejího těla, dotýkat se jí jemně a pomalu."

Chytil ji za ruce, podíval se jí zpříma do očí a pouze hleděl. "Jak se cítíš?" zeptal se.

"Cítím, že jsi ten pravý." Vzal její pravou ruku a položil si ji na srdce.

 "Cítíš to?" usmál se, "to buší jen a jen pro tebe."