středa 1. února 2017

Jako nikdy

Jak jsem ji tam sledoval, tančící po pokoji, nemohl jsem si pomoci od úsměvu. Cítil jsem lásku, kterou jsem dlouhou dobu necítil a sám jsem se cítil milován jako nikdy. Byl to nepopsatelný pocit v mém těle, kdy jsem prostě jen věděl a nedal jsem se ničím zmást.

Na chvíli se zastavila a s úsměvem se na mě podívala. Vztáhla ke mně paži a v očích ji zajiskřilo jako hříšné lvici. "Nezatančíš si se mnou?" Ani nevím, nad čím jsem těch pár sekund přemýšlel, než jsem se k ní přiblížil a chytil ji za těch pár jemných prstů, které propletla s mými. Pocit radosti a lásky se zvětšoval do nespočítatelných mír.

Čelo si opřela o mé rameno a pomale dýchala, přičemž ani jednou nezavadila o mé nohy, které se tak nemotorně pohybovaly po podlaze. Bylo to jako tancovat v oblacích, kdy nezáleží na jediném kroku, který uděláte, protože ani jeden krok nikdy nebude špatně.

Zvedla hlavu a zadívala se mi upřeně do očí jako ještě nikdy předtím. "Miluji tě," řekla bez mrknutí. Zatajil se mi dech. Na chvíli jsem přestal dýchat a mé srdce na to zareagovalo rychlým bušením. Přemýšlel jsem nad těmi slovy a rychle je analyzoval v mé hlavě. Byl snad smysl těchto slov mě zranit nebo byla myšlena pravdivě? Nebylo času nazbyt. "Taky tě miluji," odpověděl jsem a ona mě rukama objala okolo krku jako velkého plyšového mědvěda a já se nikdy necítil víc v ráji jako právě teď.

Žádné komentáře:

Okomentovat